Ve dnech 14.8. a 15.8 2017 se Žákyně A zúčastnily kvalifikace Českého Poháru v Uherském Hradišti.
Do prvního zápasu jsme nastoupily proti domácím (tedy proti Uherskému Hradišti). Podlehly jsme a prohrály 0:2 (pozn. trenérky:hra bez emocí, odevzadané, bez bojovnosti). Po ne moc podařeném prvním zápase jsme se utkaly s Olomoucí. Zápas byl o mnohem lepší. Projevily jsme týmového ducha a společnou touhu po vítězství, ve kterém nám pomohla i podpora lavičky, p.trenérky a fandění rodičů. Díky tomu jsme v tiebreaku vyhrály 2:1. Na další zápas proti Litomyšli jsme šly nabity energií, která ovšem později opadla a my se přizpůsobily hře soupeřů. Sice jsme vyhrály 2:0, ale to jen díky chybám a špatné hře soupeře (pozn. trenérky: byly zde i dobré chvilky, to se zase nedá popřít – zahrály si všechny). Do posledního zápasu jsme nastoupily už unavené, ale přesto s touhou vyhrát. Moravskou Třebovou jsme porazili 2:1.
V neděli jsme hrály už jen dva zápasy. První proti Junioru Brno. A jak bývá naším zvykem, první zápas jsme nehrály příliš dobře (každý trenér pochopí – na zabití), nakonec jsme ale vyhrály 2:1 (přestože, výkony nebyly 100%, bylo to naše první vítězství proti tomuto soupeři, takže posun k lepšímu). Poslední zápas proti nám nastoupil Frýdek-Místek. Tentokrát nám šlo o zařazení do první nebo druhé výkonnostní skupiny.Po prvním setu (to jednoznačně) vypadalo, že je soupeř lepší. Ale díky obrovskému nasazení všech hráček na hřišti, fandění lavičky a vzájemné podpoře jsme dokázaly vyhrát druhý set a do tiebreaku jsme nastoupily s ještě větší chutí hrát a vyhrát. I když na hřišti mohlo být pouze šest hráček, duchem jsme tam byly všechny a bojovaly jsme až do konce. Bohužel nakonec jsme prohrály v tiebreaku a zápas skončil 1:2. Sice jsme nevyhrály (přesto za stavu 3:8 to nevzdat a srovnat na 8:8… Bohužel i tak to nestačilo a soupeř nás přehrál), ale byl to jednoznačně jeden z nejlepších a (především) nejemocionálnějších zápasů, a tak to má být. (Posl. poznámka: když vidíte, že tým prohrál, přesto do toho dal všechno – jak své hráčské umění, tak srdce. Že i ti co nehráli, byli duchem na hřišti. A že ani vyčerpání, ani bolest, ani stav a hra soupeře neodradí hráčky bojovat. Pak je krása se na takový volejbal dívat a být jeho součástí)…
Příště tedy hrajeme v druhé výkonnostní skupině, ale máme v plánu bojovat a postoupit do první osmičky!
Článek napsala Dvořáková Lucie (kapitánka družstva)
